Dominik Haišman

Dominik objevil svou cestu k holičství už v deváté třídě – a upřímně, nebyl to jeho plán. Když se ho kadeřnice zeptala, kam chce po škole pokračovat, spontánně odpověděl „kuchař". Její reakce byla upřímná a rázná. Všimla si, jak si upravuje vlasy sám, a poprvé v něm viděla potenciál stát se kadeřníkem. Myšlenka ho zaujala, mamce dávala smysl – a tak se rozhodl to zkusit.

Studium ale nebylo tak růžové. V polovině prvního ročníku přišel syndrom vyhoření: nekonečné tréninky „na prázdno", natáčky, rutina bez skutečné práce. Zlom přišel, když mu jedna z učitelek nabídla možnost učit se v tehdy jediném barber shopu v Plzni. Pohovor dopadl výborně a Dominik se okamžitě stal součástí jejich týmu. Devět měsíců intenzivního učení, technik a praxe u těch nejlepších mu dalo pevné základy, na kterých staví dodnes.